Tak jsem se konečně odhodlala splnit si jedno ze svých malých,
velkých přání. To znělo naučit se (nebo pokusit se naučit se)na djembe,
to je buben pocházející z Afriky přsněji z Mali. Jukla jsem na net a tam jsem našla pár kurzíků který sou na tohle
zaměřené (přesněji asi dva). Taj jsem nad tím uvažovala, až se jednou
zmínila Péťa z kapely, že bude chodit na bubnování do Rybynaruby a tak
jsem se vyptala na všechno co mě napadlo a pak se ještě ujistila na jejich stránkách .
Tak jsem tedy 14.9. dorazila na první kurz pro začátečníky.
A co mě tam čekalo za překvapení? Péťa ,hi hi. Já myslela, že bude chodit
do kurzu pro pokročilé a vono prej co by tam dělala. Tak jsem vstoupily
na první hodinu bubnování spolu.
Přivítala nás sklepní místnost se spoustou židliček a bubínků.
Posléze dorazili další lidičky a nakonec nás přivítal sám velký Mástr
bubeník (správně bych ho měla označovat takovým prapodivným slovem,
které označuje velké bubeníky, ale já hlava děravá si ho nepamatuju,
tak jsem to počeštila na Mástra).
Nejdřív představení, malá rozcvička a pak jsem se museli naučit
jak se správně chodí (těžce hi hi ale jde to). Potom jsme konečně zasedli
k těm úžasným rytmickým nástrojům a začali na ně něco vyluzovat.
Říkám něco protože první improvizace byla jemně chaotická (taky ale měla něco do sebe).
Pak velký Mástr zavelel a dali jsme se do učení prvních rytmů.
Člověk úplně zapomněl na čas a na všechny problémy (to byl účel),
soustředili jsem se a užívali si ty krásné rytmy (i když jen začátečnické),
které pulzovaly celou místností. Byly to opravdu úžasné dvě hodiny.
Je fakt, že mě osobně se dost často stávalo, že mi něco nešlo, ale snaha byla a
snad to časem dopiluju. Jinak nádhera. Fajn lidičky, náš Mistr byl moc příjemnej
a vše co ke správnému člověku a učiteli patří. Myslím, že nikomu se z
první hodiny nechtělo odejít.
Ještě cestou domů jsem si broukala rytmy a občas si zabubnuju
prsty o stůl abych si to připomněla.
velkých přání. To znělo naučit se (nebo pokusit se naučit se)na djembe,
to je buben pocházející z Afriky přsněji z Mali. Jukla jsem na net a tam jsem našla pár kurzíků který sou na tohle
zaměřené (přesněji asi dva). Taj jsem nad tím uvažovala, až se jednou
zmínila Péťa z kapely, že bude chodit na bubnování do Rybynaruby a tak
jsem se vyptala na všechno co mě napadlo a pak se ještě ujistila na jejich stránkách .
Tak jsem tedy 14.9. dorazila na první kurz pro začátečníky.
A co mě tam čekalo za překvapení? Péťa ,hi hi. Já myslela, že bude chodit
do kurzu pro pokročilé a vono prej co by tam dělala. Tak jsem vstoupily
na první hodinu bubnování spolu.
Přivítala nás sklepní místnost se spoustou židliček a bubínků.
Posléze dorazili další lidičky a nakonec nás přivítal sám velký Mástr
bubeník (správně bych ho měla označovat takovým prapodivným slovem,
které označuje velké bubeníky, ale já hlava děravá si ho nepamatuju,
tak jsem to počeštila na Mástra).
Nejdřív představení, malá rozcvička a pak jsem se museli naučit
jak se správně chodí (těžce hi hi ale jde to). Potom jsme konečně zasedli
k těm úžasným rytmickým nástrojům a začali na ně něco vyluzovat.
Říkám něco protože první improvizace byla jemně chaotická (taky ale měla něco do sebe).
Pak velký Mástr zavelel a dali jsme se do učení prvních rytmů.
Člověk úplně zapomněl na čas a na všechny problémy (to byl účel),
soustředili jsem se a užívali si ty krásné rytmy (i když jen začátečnické),
které pulzovaly celou místností. Byly to opravdu úžasné dvě hodiny.
Je fakt, že mě osobně se dost často stávalo, že mi něco nešlo, ale snaha byla a
snad to časem dopiluju. Jinak nádhera. Fajn lidičky, náš Mistr byl moc příjemnej
a vše co ke správnému člověku a učiteli patří. Myslím, že nikomu se z
první hodiny nechtělo odejít.
Ještě cestou domů jsem si broukala rytmy a občas si zabubnuju
prsty o stůl abych si to připomněla.