Hlášení sněhových zpráv udávalo, že jediný a poslední sníh jest v Jeseníkách.
Zpravodajové nezklamali, stejně jako jindy se jim předpověď moc nepovedla.
Na to jsme ale přišli, až když jsme do Jeseníků sami přijeli.
Stejně jak tomu bylo před několika týdny v Krkonoších, tak i tady byla podobná situace.
Jen s tím rozdílem, že zde nepršelo, ale slunce svítilo a hřálo na plné obrátky.
O letošní jarní prázdniny jsem si tedy zajezdila na prkně pouze dva dny a zbytek týdne jsem chodila s pesanama na túry, což také nebylo k zahození.
Nebyl sice už sníh, ale příroda se probouzela, a tak se na procházkách opravdu dalo na co koukat.
Navíc jeden týden v zapadlé vesničce, kde si člověk topí v kamnech, každý ráno chodí pro čerství chleba a nemá v nejbližším okolí telefonní signál, to není k zahození.
Přečetla jsem víc knížek, mohla jsem si urovnat své myšlenky a vlastně co víc jsem si mohla přát?
Název článku jest především kvůli fotkám.
Trochu jsem se na nich vyblbla s barvama.
Ten sníh působí trochu nezdravě co?