Další článek o kapele která nemá jméno, nikdo jí nezná, nikoho nezajímá, ale přec je tu.
Opravdu je stále tu i když jen pro radost účinkujících a pro to abych já měla iluzi, že jsou mé texty a melodie k něčemu.
To jestli jsou opravdu k něčemu či ne, se dozvíme možná příští týden, ale nebudu předbíhat čas.
Už si pomalu zvykáme v naší nové zkušebně, dokonce už i všichni víme kde se nachází a jak k ní dorazit, aniž by jsme se ztratili v pralese šedých panelů.
Umístění sice nic moc, ale služby které nám jsou poskytnuty jsou super (v bývalé garáži jsme si mohli nechat zdát) a doufám, že výdrží. Totiž můžeme si zde půjčit mikrofony, stojany a dnes jsme zjistili, že i nějaké ozvučení je nám k dispozici.
Tahle zkouška mě ale přivedla na myšlenku, vynalézt malinký metronom, který by se člověku transplantoval do ucha a pokaždé když by ho člověk chtěl zapnout, jen by pomyslel a , tik tik tik tik. No problém je, ale pokud se člověk podle rytmu neumí řídit, to je pak Big problémo a na řešení jsme ještě nepřišla.
Tentokrát fotečky jsou:
A tentokrát jen holčičí
Malé, ale hlasité
Nebýt stojanů na mikrofony,
dopadlo by to asi takhle :0)