Vždycky jsem si přála být zas v první třídě a teď se mi to konečně splnilo.
Jenže jsem zapomněla jak to maj ty prvňáčci těžký. Těch davů a nikdo nic nepoví,
všichni pokládají za samozřejmost, že si to zjistíme sami a je všem úplně šumák,
že nic netušíme. Hned druhý den jsme se měly učit, chjo, devět vyučovacích hodin,
to by člověka zabilo. Po příchodu do školy člověk zjistí,
že první hodina záhadně odpadla a že jsme to přece musely vědět (nikdo to nevěděl).
Jsem mohla ještě aspoň půl hodiny spinkáááát. To brzké stávání mi nedělá dobře.
Alespoň jsme se hned ráno dozvěděly, že existuje na jedné chodbě kouzelná
nástěnka a na té se objevují lístečky s oznámením které třídě jaká hodina zrovna odpadá,
taky tam je rozvrh pro všechny třídy a vypsané čísla učeben a spousta užitečnejch věciček,
který jsme my prvňačky netušili. Po zbytek dne jsme lítaly
a hledali různé učitele a lidičky co by nám prodali učebnice a poznávaly nové učitelky a učitele.
Parádní je velká přestávka, kdy se chodí na kus dlabance.
S kamarádkou chodíme papat na trávník do jednoho parčíku a to je fajn, protože se
člověk trochu protáhne a tak… V autobusku jsem skoro chrápala,
jak jsem z toho všeho byla utahaná. To je ale sranda být zase prvňáčkem a nic netušit
a zase se bát co další den přinese záludného.
Jenže jsem zapomněla jak to maj ty prvňáčci těžký. Těch davů a nikdo nic nepoví,
všichni pokládají za samozřejmost, že si to zjistíme sami a je všem úplně šumák,
že nic netušíme. Hned druhý den jsme se měly učit, chjo, devět vyučovacích hodin,
to by člověka zabilo. Po příchodu do školy člověk zjistí,
že první hodina záhadně odpadla a že jsme to přece musely vědět (nikdo to nevěděl).
Jsem mohla ještě aspoň půl hodiny spinkáááát. To brzké stávání mi nedělá dobře.
Alespoň jsme se hned ráno dozvěděly, že existuje na jedné chodbě kouzelná
nástěnka a na té se objevují lístečky s oznámením které třídě jaká hodina zrovna odpadá,
taky tam je rozvrh pro všechny třídy a vypsané čísla učeben a spousta užitečnejch věciček,
který jsme my prvňačky netušili. Po zbytek dne jsme lítaly
a hledali různé učitele a lidičky co by nám prodali učebnice a poznávaly nové učitelky a učitele.
Parádní je velká přestávka, kdy se chodí na kus dlabance.
S kamarádkou chodíme papat na trávník do jednoho parčíku a to je fajn, protože se
člověk trochu protáhne a tak… V autobusku jsem skoro chrápala,
jak jsem z toho všeho byla utahaná. To je ale sranda být zase prvňáčkem a nic netušit
a zase se bát co další den přinese záludného.
